Na otázku proč miluju Prahu 6 je snadná odpověď. Vychovala jsem zde a budu vychovávat svoje děti. Se svými kluky ji mám spojenou tak pevně, jak pevné může být citové pouto. Vzpomínám na Benovy první krůčky tam u nás na Letné, ale i na to, jak na nás lidi koukali, když jsme vyjeli s Maxem upoutaným na vozík do Stromovky. 

Ani dnes to není úplně lehké a občas se nedostaneme tam, kam chceme, šestka prostě ještě není bezbariérová, ale snažíme se to s manželem zařídit tak, aby Maxík nepřišel o nic z klukovských zábav. A tak mi v hlavě navždy zůstanou vzpomínky na to, jak v zimě bruslíme na zamrzlých jezírcích, Honza s Maxem v náručí, což já mu ráda přenechám, protože na bruslích mi to zas tolik nejde a dost padám 🙂 A potom se zahřát horkým grogem ve Šlechtovce, to byla úplná nádhera. Naposledy, když jsme tam byli ještě žila moje máma, která mi byla velkou oporou a pořád jsem jí vděčná za všechno, co mi dala. Doufám, že si ve Šlechtovce zase brzy dáme koktejl a pošleme mámě pusu tam nahoru. 

Přestože je Stromovka oficiálně na sedmičce, k životu na šestce prostě patří. Na světě existují místa, která se vám dostanou pod kůži a zamilujete si je navždy. Když třeba navštívím farmářské trhy na Kulaťáku, tak si připadám jak na středověké pouti. Je tam úžasná atmosféra a spousta dobrot. O kráse Břevnova a kouzlu Hradčan snad není třeba mluvit. Já chodím pravidelně běhat, abych byla fit a taky si trochu kompenzovala dost náročnou manažerskou práci a protože mám ráda změnu, oběhla jsem na šestce už kde co. Tedy kromě Ruzyně, ta je na mě moc daleko 🙂 

Mám ráda ten náročný výstup ke Strahovu, ale vždycky mi to oplatí krásnou vyhlídkou, miluju proběhnout mezi bubenečskými vilami, to je jednoduše pastva pro oko a nutí mě přemýšlet, kolik zajímavých i dramatických příběhů se za jejich okny mohlo asi odehrát. A to, že život umí být taky pěkně krutý si pokaždé připomenu v Šlejnické ulici, když obyvatelům azylového domu nosím knížky nebo něco dobrého na zub. Proč to dělám? Protože jsem přesvědčená, že my, co jsme měli v životě to štěstí, že jsme zdraví a nemáme nouzi, musíme pomáhat těm kdo jsou slabší, nebo neměli tolik štěstí. To jsou hodnoty, za nimiž si stojím. Praha 6 je opravdu krásné místo k životu a já chci přispět k tomu, aby se zde lidem žilo ještě líp. I těm, kteří jsou nějakým způsobem znevýhodněni. Proto kandiduji do Senátu. Aby každý hlas byl slyšet. 

P.S. A o mojí lásce k Dejvickému divadlu zase někdy příště 🙂